Lepidla na dřevo SILI

Výběr lepidla závisí hlavně na prostředí a typu dřeva:

Titebond Original (D2) – Vhodný pro suchý interiér. Ideální na běžný nábytek, spárovky, hudební nástroje apod. Nenabízí odolnost vůči vlhkosti, ale vytváří velmi pevný spoj v pokojových podmínkách. Výhodou je nižší cena a světlejší spoj (po zaschnutí nažloutle průsvitný), který na světlém dřevu téměř není vidět.

Titebond II Premium (D3) – Zvolte pro vlhčí interiér nebo polovětrané prostory. Je voděodolný dle normy D3 (ANSI Type II), takže snese občasnou vlhkost či krátký kontakt s vodou – typicky kuchyně, koupelny, kryté venkovní prostory. Oproti Originalu lépe proniká do hustších a olejnatých dřevin (dub, teak apod.) díky upravené receptuře. Spoj Titebond II je po zaschnutí tuhý, průsvitně žlutý.

Titebond III Ultimate (D4) – Volba pro exteriér a trvalé namáhání vodou. Plní normu D4 (ANSI Type I – zcela voděvzdorný) a lze jej použít venku na zahradní nábytek, dveře, okna apod. Spoj odolá dešti i mrazu. Oproti TB II má delší otevřený čas (~10 minut) a lze s ním pracovat i při nižších teplotách (tuhne už od cca 7 °C). To oceníte například při lepení větších celků, kdy potřebujete více času na sesazení dílů, nebo při práci v chladné dílně. Po vytvrzení má spoj tmavě hnědou barvu. Titebond III je také certifikován pro nepřímý styk s potravinami a je doporučován na lepení kuchyňských prkének.

Poznámka: Veškeré uvedené lepidla dosahují pevnosti vyšší, než má samotné dřevo. Liší se však odolností vůči podmínkám. Pro interiér bez vlhkosti stačí Original (D2) – silnější vodovzdorné lepidlo by nepřineslo vyšší pevnost, jen ztížilo případné čištění přetoků a zvýšilo náklady. Naopak v exteriéru vždy sáhněte po D4 (Titebond III), jinak hrozí rozlepení spoje vlivem vody. U velmi tvrdých či přírodních olejnatých dřev se doporučuje raději TB II nebo III a důkladná příprava povrchu (obroušení a odmaštění), aby lepidlo dobře přilnulo.

🥇 Pozor: Nejvyšší třída D4 není automaticky „nejlepší“ volbou pro každý projekt. Pokud lepíte v suchém interiéru, nepřinese D4 vyšší pevnost oproti D3 či D2, zato lepidlo bývá dražší a jeho spoje mohou být hůře opracovatelné (např. tmavší viditelná spára, obtížnější odstranění přetoků po zaschnutí). Vždy se rozhodujte podle podmínek: co plně vyhovuje v interiéru (D2/D3), nemusí obstát venku – a naopak lepidlo pro extrémní zátěž (D4) může být v běžném obýváku zbytečné.

(Pro úplnost: Třída D1 označuje lepidla pouze pro interiér v úplném suchu a bez kolísání teplot. V praxi se samostatně skoro nevyskytují, běžnější disperzní lepidla začínají na úrovni D2.)

Podmínky při lepení výrazně ovlivňují dobu zavadnutí lepidla i výslednou pevnost. Titebond (PVAc) tuhne vysycháním – potřebuje tedy optimální teplotu a vlhkost. Klíčové faktory:

Teplota:

• Ideální (cca 20–24 °C): Standardní doba fixace ve svěrkách kolem 30–60 minut a plné vytvrzení za 24 hodin.
• Vysoká teplota (nad ~32 °C): Lepidlo zasychá rychleji, což může způsobit tzv. hladový spoj – povrch zaschne dříve, než se lepidlo vsákne do pórů dřeva. Spoj pak má nižší pevnost. Pracujte proto rychle a spojujte díly co nejdříve.
• Chlad (pod ~10–15 °C): Zasychání se výrazně zpomalí (může trvat 2–3× déle). Při teplotách okolo 8 °C a nižších hrozí, že lepidlo vůbec nevytvrdne – začne tzv. křídovatět (zbělá) a spoj selže.

Vlhkost vzduchu:

• Relativní vlhkost 40–60 %: Standardní podmínky.
• Vysoká vlhkost (nad 70 %): Lepidlo schne pomaleji, voda se hůře odpařuje – čas potřebný k zasychání se může až ztrojnásobit.
• Velmi nízká vlhkost (pod 20 %): Povrch lepidla může zaschnout příliš rychle (vytvoří škraloup). Spoj pak nemusí dobře držet.
• Typický „panelákový efekt“:
  Tento problém se často objevuje v zimě v přetopených bytech, dílnách nebo panelácích, kde topení výrazně vysušuje vzduch (vlhkost běžně klesá pod 20 %). Lepidlo na povrchu „zatáhne“ téměř okamžitě, ale nestihne správně proniknout do vláken dřeva. Výsledkem může být spoj, který se jeví jako suchý, ale má nižší pevnost a časem povolí. V těchto podmínkách je důležité spoj stáhnout co nejdříve po nanesení lepidla a případně lehce zvýšit vlhkost v místnosti (např. zvlhčovačem).

Vlhkost dřeva:
Ideální je 6–10 %. U příliš suchého dřeva může lepidlo zasychat příliš prudce, u vlhkého dřeva (>15 %) se prodlužuje doba tuhnutí a může klesnout pevnost. Při velmi vysoké vlhkosti dřeva lepidlo nemusí správně vytvrdnout vůbec.

💡 Tip: Při teplotách na hranici minima pomůže předehřát dřevěné díly před lepením.

Při lepení dřeva platí jednoduché pravidlo: tenká a rovnoměrná vrstva lepidla zajistí pevnější spoj než přehnané množství. Cílem je pokrýt lepené plochy souvisle, aby se lepidlo vsáklo do vláken, nikoli aby vytvořilo silnou mezivrstvu. Tloušťka vrstvy má být zhruba 0,15–0,2 mm – z litru lepidla tak pokryjete přibližně 5–6 m².

Jak na to v praxi:

• Lepidlo nanášejte ideálně na obě spojované plochy.
• Používejte silikonový váleček, zubovou stěrku nebo plochý štětec.
• Po dotažení by se měl objevit jen tenký proužek vytlačeného lepidla.

Praktická rada:
Žádný přetok znamená málo lepidla, silné proudy naopak zbytečné plýtvání. U lepidla na dřevo platí: méně je více.

Důležité:
Více lepidla neznamená pevnější spoj. Disperze při schnutí zmenšuje objem. Tlustá vrstva pracuje, praská a drolí se.

Křídový bod je nejnižší teplota, při které je lepidlo schopné vytvořit pevný spoj. Pod touto hranicí lepidlo zbělá, ztrácí soudržnost a spoj selhává.

• Titebond Original a II Premium: cca 11–13 °C
• Titebond III Ultimate: cca 7 °C

Nikdy nelepte pod touto teplotou. Pokud musíte pracovat v chladu, zvolte lepidlo s nižším křídovým bodem a materiál předem temperujte.

Dílenský tip:
V chladu nepomůže jen vytopit místnost. Studené dřevo odebírá teplo lepidlu. Krátké předehřátí dřeva (např. horkovzduškou nebo fénem) má často větší efekt než zvýšení teploty vzduchu.

Nejde o vadu lepidla, ale o příliš silnou vrstvu nebo špatné podmínky schnutí. U tlusté vrstvy se povrch uzavře dříve než vnitřek, vzniká vnitřní pnutí a lepidlo popraská.

Typické chyby:

• lepidlo použité místo tmelu,
• lepení v chladu nebo průvanu,
• dlouhé čekání před dotažením spoje.

Praktický závěr:
Lepidlo není tmel. Velké spáry řešte konstrukčně, ne množstvím lepidla.

Použijte řídké vteřinové (CA) lepidlo s aktivátorem. Zateče i do vlasových spár, které nelze rozebrat. Povrch očistěte, odmastěte a aplikujte lepidlo kapilárně. Spoj se zpevní bez destrukce.

Ideálně ne. Mokrý hadr lepidlo zatlačí do pórů dřeva. Správný postup je počkat, až lepidlo přejde do gumového stavu, a poté ho mechanicky odstranit. Zabráníte tím problémům při moření nebo lakování.

Ano, Titebond II Premium a Titebond III Ultimate jsou po vytvrzení vhodná pro nepřímý styk s potravinami. Titebond III je díky voděodolnosti D4 ideální pro krájecí prkénka, která se často myjí. Naopak Titebond Original pro tyto účely vhodný není.

Shrnutí:
Po vytvrzení jsou spoje inertní a bezpečné. Lepidlo nesmí přijít do styku s potravinami v tekutém stavu – po vytvrzení je ale zcela v pořádku.

Ano, starý spoj lze opravit – ale pouze při správné přípravě.
Nejčastější chybou je pokus „zachránit“ spoj pouhým přimázáním nové vrstvy lepidla. To téměř nikdy nefunguje, protože nové disperzní lepidlo se k hladkému filmu starého lepidla nepřichytí.

Pokud má oprava vydržet roky, je potřeba postupovat systematicky.

Rozebrání spoje

Ideální oprava znamená kompletní rozebrání spoje až na čisté dřevo, pokud to konstrukce dovolí.

U běžných disperzních lepidel pomůže teplo – zahřátí spoje (cca 60–80 °C) horkovzdušnou pistolí nebo fénem lepidlo změkčí.
U starších kusů lepených klihem lze použít vlhké teplo nebo páru, která klih uvolní bez vytržení vláken.

Cílem je vždy dostat se na surové dřevo, ne jen odstranit povrchovou vrstvu.

Odstranění zbytků starého lepidla

Zbytky starého lepidla je nutné odstranit zcela.

Povrch očistěte dlátem nebo škrabkou a následně lehce zdrsněte brusným papírem zrnitosti cca 120–150, aby se znovu otevřely póry dřeva.

Důležitý poznatek z praxe:
Pokud po vyčištění zůstane mezi díly spára širší než přibližně 0,5 mm, pevnost spoje může výrazně klesnout. V takovém případě nepoužívejte lepidlo jako výplň, ale spoj raději vyvložkujte tenkou dýhou nebo proužkem dřeva.

Pozor na mastná a problémová dřeva

U některých dřevin (například teak, iroko, modřín nebo exotické druhy) může opravu znehodnotit přirozená mastnota dřeva.

Bezprostředně před lepením povrch odmastěte acetonem nebo technickým benzínem a lepidlo nanášejte ihned poté – oleje se na povrch vracejí velmi rychle.

Správné množství a nanesení lepidla

Při opravě starého spoje platí dvojnásob, že je potřeba tenká, souvislá vrstva lepidla.

Lepidlo nanášejte rovnoměrně (válečkem, stěrkou nebo štětcem) a spoj stáhněte pevně, ale bez přehnaného tlaku. Příliš silná vrstva lepidla při opravách často schne nerovnoměrně, zmenšuje objem a vede k drolení nebo opětovnému selhání spoje.

Když spoj nelze rozebrat

Pokud by rozebrání znamenalo poškození dřeva (například u rámů, čepových spojů nebo pera a drážky), pomůže velmi řídké vteřinové (CA) lepidlo, ideálně s aktivátorem.

Díky kapilárnímu efektu zateče i do vlasových trhlin, kam se disperzní lepidlo nedostane. Tento postup je vhodný pro lokální praskliny, uvolněné spoje a rychlé zpevnění méně namáhaných částí.